PG 5038 HM8P6 1885 C.l ROBA \^ fi % i\ W^- ' 4u Purchased From Funds Donated by The Andrew W. Mellon Foundation R,. /{/'č' KABIXHTNÍ KNIH()\'NA. ' SVAZEK IV. POD VÍTKOVÝM KAMENEM OD AHOLFA HEYDUKA. V PRAZE. TISKtM A NÁKLADEM FRANTIŠKA ŠIMÁČKA. i885. POD VÍTKOVÝM KAMENEM. ai KRESBA ZE SLMAVY OD ADOLl^.V HKVDUKA. KABINETNI SKIHOVNY SVAZKK l\ V PRAZE. TISKLM A NÁKI.Al»EM IR ANTI ŠK A SI M AC K A. Cis, \n% ^J0jp. ÍDRAHÉMU íPftÍTELI. Sl.OVUTNÉMť SPI&OVATBU FERDINANDU ÓENSKEMU, setníku. .\á. atd. upřímný druh A. H. POD VÍTKOVÝM KAMENKIVI. I. nuie z mvMének. jei k svótlu lou>.i. |.r">tnii k> f i'"! '■ i^;: ' :' ! "• -'•■ ^( '. kdo vi. jak vám u«ln. livlo |n.'-trtiii'li Ntfrií |M.l. I ivii rcta i ji bbit^ pťriitčmi. • tru/ii>iiuy j. . ; ' ' •' 'U >e vna«l n|.i\^v • inv ii jak ťhorv v ky|»rv tou/í satl, aby okřál, aspoň na řas pouze, takto rostly peruté mé touze, d má ústa na skle zachvěla se : musím k tobí', óesky ráji, zase ! Chystal jsem se, kdy/ tu z nenadání od strýce mne do§«*l zvaci list: Vydej se k nám dříve, nežli v stráni jeseň počne bílé nitě příst, a než mlhy ve příšerném davu zahájí své noční schůzky zase ; teď, když slunce klidncj usmívá se, nejlepší je doba na Šumavu. Chcoš-li tedy okřát bez vrtochů, neotálej dlouho, starý hochu, přijecí brzy, pokud čas je krásný a. kraj milou pohodou se jásá, sic jak l>ou('í dolů li-ítí stňísá, starý lioubín v plášf se halí řásný a Třístolec v kukli hlavu skrývá, tu se luh náš více neusmívá. Přijeď tedy, neber s sebou mnoho, l>lt k(iu na upati iíu\»- ubiliná fara stála, bujnvm vínem, na operkách z latí, do kruje se její okna smála, kolem dvorce zídku im-la novou a sto krokuv asi opodále kostelík stál s véži cibulovou, /asvócený Matce Hoží k chvále. >!;\' lítal u \rat, n\iiÍi/»'1 iias riMJel nás na buclaté tělo a pod černou sametovou vestou víc jak jindy srdce mu se chvělo, ba i Ťepiěku vzal s bílých skrání v flfikaz vzíicnějsího uvítání. - 12 — „To je pěkné, že jste přišli oIm.' usmíval se, ..Iniéval jsem se ji/. že mé mine kýžená ta doba a že letos jinam zamířišl Věř mné, záhy zotavíš se tady, každým rokem u nás více krásy : snad i při pohledu na ty vnady také žalosf naplní tvé řasy. že ta půda, díl svatého véna, českému je lidu odcizena. Jsem tu ztracen sice tomu ruchu. který nyní, jak jsem oudy zřel. v rodných krajích křídla rozestřel: shlédl jsem ten svéží zápas duchů, slyšel mluvu netušených krás novou písní z hradu zniť i z chatky, odtud však, kde žil jsem taký cas, nechci, véř mi, — nevrátím se zjtátky: třeba tu jen hrstka Cechů žilo, je zde j)řece víc, než jinde mílo, a kde srdce naše klidnéj bije, dozniž také jeho melodie I Hled, já vžil se do téch kyprých -traiií polou z lásky, polou z povolá uí : horský lid, ten přec mi více véří než-li oném. v šumavském již krjji tajné, zákeřné se potloukají — i;; — a >vým žvástem tiché mysli peří; tomu lidu bez strachu a zášti "dkrývám ty vlky v ovřím plášti a když vím, že uvtřili koleni, nad jiné se cítím ap<)st(den). < > jak ki .i~.M » -iiM. , v liíliii. . t-nom jiockej, až je uvidíš, / těch Izo vážiť zpěvu celkolím se nese vzhňru k >luni i j>évců jarý shoř. nevyzpívá kra^-u našich hor: zenu svou v^ak zanechán mi tady, u mne o ni nemusR se bát, íny jen zdáli chreme zříť ty \;iady iimiž ty se šťasten budeš hráf. V šumavé, můj zlatý, )iejdeť řnáze, niu-íš slésti nvzma!:it<'' hráze, musíš přes poušť, jíž se ptáci štítí, l»ře> skácené buky dávných roků, přes houšC, jež se z jejich týčí boků, přes pařezy, ve prach jež se řití, dotkne-li se noha jejich strany, přes t)mšelé žuly ostré hrany, ha\i liostc, statná chasa horských Nimruihi. hlásivších se k svému iiárodii celou duší jak jen v horách roste. a já záhy s nimi j)()bratren, se strýcovou vzácnou Lebedovkou, v lesích, luzích skoro den co den bezstarostně bloudil za polovkou, no, bych srnům život krušil ndadý nebo i)tákiim, s nimiž zjiév mé vize, spíš, abych je před ouk'ady chránil niél jsem náboj pouze na ostříže. Jednou, dřív než zora na úsvite kraj zlatými políbila ústy, z fary ztratil jsem se ostražitě a již lesa jedlovými zrůsty po mechu a vřesu volné krářím — 16 — a za< i>o úpatí hor se stáčím klidné tak, že váznul téméř krok, za mnou strýcův ohař, družný Brok, jehož oči jak dva uhly žhavé, noíilv se cestou v houští tmavé. Stromy kolem hrdé hlavy zvedly, velebnéjším byl vždy krásy chrám, zrak můj bloudil hned po štíhlém jedlí, hned se nesl k černým olšinám, jíodále jež v lesa vlhčím klíne družné řadily se na slatiné. hned k pestrému kmeni starce buků, nad boučí jenž vztahoval svou ruku, aby v bouře netušícím ránu mělo zdatnosť jeho za achranu : hned na kmeny zřel jsem osykové, jejichž chabé listy barvy dvojí kmitaly se v stálém nejíokoji, jako shluknuvší se motýlové, křídel zelených a stříbrovitých, po větvicích dechem času zrytých. — Teplý den, v šat odén zlatotkaný, po vétvích se snášel níž a níž, probíhaje sem tam na vše strany vil šumav-kvcl! tajepliioii skr-ýš. — 17 — nad níž výše, v jasnící se kráse, obloha jak lazur jevila se. Všude mír. Jak panny sosny stály ; pod nohou jen téžkym kroéejem mechy z hloubky dýchati se zdály, provázeny malým ručejem. který v perlách ze skály se proudil a nedbale cestou dále bloudil. Pozíral jsem v perlové ty slapy, když tu náhle v chůzi stanul pes, najtjal uši, stáhnul přední tlapy d zor bystrý k vrchu jedle vznes, která v šíř své rozkládajíc klesty, í^hýlda je téméř na kořeny menších stromů podél naší cesty. Hledím na kmen mocné rozestřený, po čem asi ohar hlavu zdvih' a co vétřil, kdy/ tu v haluzích, jiolou zakryt vrcholkovou šeří krásný sokol tiíbil svoje jhmí I tak klidné, jak by strachu prost zíral v lesů kyprý letorost. Ruka se mi třásla, když jsem k líci k první rané kladl brokovnici, jíž jsem hodlal v jiskření a dýmu Hod Vítkovým Kamenem. 14 zhasit život ptáku pobratimu ; vábal jsem, zas pušku zdvihl mžikem : — sokolem je, ale loupežníkem. iiepadne-li on, pak jeho zob na sta pěvců v živý pohřbí hrob, nuže padni! . . . dřív však než jsem spustil, sokol v klektu z úkrytu se zvěd a mohutnou perutí svou šustil, aby sobě mimo dostřel sed. Zavrčel pes, jak by vyčítavé: zkaženo, vše promeškal jsi pravé ! když však jsem mu rukou polichotil, sklonil hlavu, za mnou dál se bral a jen sem tam vrčením si notil, když se hustou kai)radinou dral, mrzut asi, že jsem dravce šetřil, až jako by znova něco větřil, bystrou střelou skočil mezi drva a jak zkameněn stál jako zprva. Tentýž sokol byl, však marná píle, dřív než pušky volna byla plec, opět mimo dostřel hledal cíle, obezřelý orlův bratrovec, a já opět zbraň svou pohotovu. znova hledám skrýši sokolovu, leč zas marné: zatemnělou snětí zrak můj pohněvaný za ním letí, až pojednou, jiušku v ruce nesa, octnul jsem se na jtokraji lesa, který, vytísnén jsa vlhkým dolem vroubil lada hojností svých vnad. a na horském svahu chýši s polem, v jejíž novou, šindelovou stř-echu. chaté, snad i sobe pro potěchu, osamělý javor hlavu klml. U k\ údol tichý v prostřed strání samota si tajné vyvolila, ve tvůrčím by tady zadumání lidskou prací nerušena byla. ale marně, juž na dálném luhu lačen chleba človék nohou stanul, do kvítí znoj jeho čela skanul, a les víc vždy z jeho prchal kruhu, sám by plenén nebyl v dobé pi-íští . na táhlém jsem stanul rašelništi. na némž olše jen a stará sosna zvedala se v skupině svých dětí, a ptač malá zpívala jim do sna truchlou píseň ze zakrslých snětí. — 2U — Příšerné, s-eni tamo. po slatině kleř své hadi télo vlekla líné. Nízká kapraJ s i>cřestnatvm křikem střídala se s bujným rašelníkeni. v močálech však, kde se bahno iinit- ]tokrvvalo splesnivélou plsti, -křípina a loket rostly všude nebo šáchor týtil svoje trstí. — Od močálu trochu výše K le^u vrbovka juž rudla v hustém vřesu a brusnice s klikvou prsťnť' svaly jako l)abka ramena svá holá růžencem vždy více opínaly. čím vyi k huřf wbihaly z dola. V prostřed lad těch skrovně nesl pcny černý potok, klouček umouněný, stále skrývaje se v olší nízkém k Vltavě si béžel trasaviskem, přes něho pak, tam kde vody střádá^ s břehu na břeh položena kláda k níž na sloupec jjribito kus laté, l>o kládé pak stezka vedla k chaté, která, slatinná kde stála pěna, kůrou buků byla vyjdněna. Usedl jsem skalním n i balvanu, a můj zrak, půl blali, půl ustrašen. — -JI — bledél v tu a zase v onu -traiiu: bylť lui lídol ten, jak trutlný sen ; vždyť kol lesa, slatin «)potíny pro délinky za nebody ra>u. kteří při rýpání rašfV.l Icíli lir liiilnx icli(. I(»I)V Tak jsem horlil s myslí rozeclivétou na tu bídu v údolí kol setou ; védélť j^em, že ti, jež bnala nouze k oněm horám, byli Češi jiouze, ač jich oči moje neviděly : Modliliť se, bylo při neděli. Zastesk jsem si, oko k chatě ]>lálo, srdce rychlej počalo mi bíti, a mé duši blouznivé se zdálo, že se okno její blahem nití, že se bílá stěna štěstím blýská a co vnitř, vše směje se a výská. V dumání mé, jako slunce v setí, by klas polou skrytý jiřišel v jev, od chatrče zvučným křídlem letí l)rosté písně lahodící zpěv. netušený, plný něžných darů, jejž jsem kdys. svou touhu v Tatry nesa, zníti slyšel u Štrbského plesa chlapcem provázený na fujaru ; nyní zase mile vstříc mi zvučel zvonkovitým svěžím dívčím hlasem. a mně bylo, jak bych květem pučel v prostřed máje podvečerním i'asem : — 23 — Bože můj. bože můj. na této doliné nikdo se inó neptá : Dušičko, jak ti je? Acll ll''iii L.tK, ii':.l jako mi počalo, když mi ze tří oken slunko svítívalo. Z jednoho matirka, z druhého tatíček, a z toho I ret í ho švarný ^uhajířok! Zazpívej, slavíčku, v zelené dubině, co mi Bůh usoudil, véru mé nemine. Ó jak srdce bušilo, krev vřela. a jak divné rostla duše touha I Co zde chce ta jiíseň osiřelá? není to snad pohádka jen pouhá? Kdo jsou ti. již tamo bydlí v domku? kde as dřív, čím jindy asi byli? odkud sem to kvítí přesadili? - 24 - tážu se sám sebe, a juž s chloniku. po slatinné pěšině a kůre, dolem kvapím k nai>rotější liuřc: za mnou pes se v rudém brodil kale, a když blíž jsme phšli v chvíli male, zavyl pes, a sokol, prchlv zjirva, vznes se výže z temných snětí drva, nesen křídlem přes borková ndaka ;)nmo k chýši v náruč — dívky? ženy? jistě sokol onen ochočený ! 1 byl rád jsem. že jsem nestili idaka. III. ^ešel jsem. Už na praha miu* vítal v prostém šate hajných statný kmet, pod čelem y.rak pozorný mu svítal, vlas dřív temný l»ilým kvétem květ : zelenavou obrubou byl zdoben, jednoduchý myslivecký šat z přisedlého sukna prosté zroben, nei^irokou i»atkou prepjat v zad : klobouk z temné zelenavé plsti s tetřívkovým pér»*ni držel v hrsti a ^ysokých bot podpatní hrn.v hřeby hojné byly okovány. Pes mftj vrčel — lacen snad své zvéíe že z nás nikdo slova nezaslech, stále -kákal ua síňkové dvéře, a k'ív/ iloriiln ; , iiiiiii /rnlk a leh. — iT. — pod záminkou, jak bych vody strádal, o číš pramenné jsem starce žádal. ^Vítejte nám! Ano, vodu máme, jako křišťál je, též skývu chleba, vůbec všeho, čeho cestou třeba, aO na výbér mnoho nepodáme; chvilku krátkou strpení jen méjte, než mé děvče se džbánem se vrátí, vyvíráf nám tamo, pozírejte, čiré vino lesa na úpatí. Vítejte nám, řídká náhoda je, že též nékdo z městských hostí vkročí do samoty šumavského kraje, k nám, kde jeden slzy stírá z očí, a ten druhý ustavičné zpívá, ale tak to vůbec v světě bývá., a je dobře, sic by ve své kráse celá zemé v niveč rozpadla se a jak voda v bahnisku den ke dni stál by život ustavičně všední. Avšak, prosím, pojdte dále přece nemám stolic tady na jiředsíni — " A juž zbraň mi pozorné bral s plece. Octli jsme se v jizbě. „Tak, a nyní," pravil znova, ^vše co chcete, rcete, jioskromnu, leč štědře dostanete ! Hano, vid?" A v Oarodéjné kráse mladá dívku v koutku zjevila se, již. ač divčí zpév jsem v mysli choval, dříve nezřel jsem ni pozoroval. Zahléd jsem se do té krasavice. zrak mňj, patře na ni, divem žas : jaldoňovym květem kvetlo líce. zlatou bystřinou se proudil vlas, blankytem se modré oko smálo oslňujíc dlouhou, lesklou řasu: vílou se mi ono dévče zdálo : v hlavě hořel mák vyrvaný z klasů shýbavší se k úbélové šíji, jako rudý motýl na liliji : malá ústa, plna ntdiy vroucí, zjevovala zoubků řadu zdobnou, jak by v ňadru rudých poupat skvoucí zázrak v perly zménil rosu drobnou. í^at byl ladný : modrou šnérovačku, prizdobila řada žlutých kvítků, pékná stuha od skobiťky k hákou ď »rkii a hedbávný šátek jako z duli> 2H — vkusné i)iet\ořen hyl nti zástěrku ; na puiic*oškaoh jak by úbělových střevíčků dvé svítilo se nových ze zlatíte konluanské kůže a jich v prostřed černá stužek rňžo. Na laiiniii ■«\.n-iiť kr.i>;ivnť sedól sokol otupených spárů, dlouhých křídel, každá zřítelnice leskla se mu jako uhel v žáru: šedý v zadu. napřed pruhovaný, opatrné perutí svou šumél, vrte sličnou hlavou na vše strany jako malý psík se lísať umel, hned pohrával upleteným vlasem, hned zas krku uvázanou stuhou, byl jen soudruhem, ne lovu sluhou, pracné ochočený dlouhým časem. Dekovala, když jsem se jí kořil, avšak aniž dále o nás dbala, zase s milánem se cukrovala, až stařeček znova zahovořil : „Slyšíš, Hano, nech té hříčky svojí neustálé, zdvojnásobiž spéch, pro vodu běž, jež se perlí v zdroji, jak ty písné tvoje na ústech, prostři ubrousek i»ak. přines chleba. — ■>!♦ — čerstvé raáslo dej a slánku k tuinu, -vra též, nu čeho k hoiiiiin třeba v ojauR*lém hlíilačové domu, a vy, pane. račte ehuté bráti (•eho lze nám v rašelišti dáti.- Hád jsem přijal, zmnoživ síňky tíseň» cbtél jsem za hovoru zvědéť přec, kterak slétla sem ta malá píseň, opustivši Tater horskou klec, kam mé srdce, jako skřivan v setí posud rádo pro svéžesť si Icti — Sokol dívce kroužil povždy v bli/ku - díval jsem se oknem — pak se zvěd .1 na jedli prostřed v tř.»savisku opět na své staré místo sed, aby marně vždy se nepolekal a měl pokoj od psa, jenž naň stékal, jak by védél. /•- ti hosté cizí do večera vytratí se stráním, a že» nž jen pes a puška zmi/í, z])ét se vrátí dívčím zavoláním. Stul byl upraven, my hovořili. až jsem starce dychtiv požáilal, abv věnoval mi skrovnou chvíli — :-in — a iM)i)ěvku jnivod zvěstoval ; on však vrtél hlavou: „Snad až venku, nerad o tom mluvím ve přístěnku, kde mé děvée jako srna skáče, také i)ři tom staré srdce pláée ; ve přírodě lépe mi to svědčí, a když tu a tam se zadívám. všecko živé před oéima mám : srdce mé je venku stokrát vetší, může tedy stokrát nésti snáze v^e, ro chcete zvédéť, milý pane; dnes však, dnes V nu jestli se to stane, budiž bez dívky tam u té hráze, stranou chýše, v stínu starých buků, na nichž písmena jsou vyřezána. kde dlím nejradš vererem i z rána při lindušéí j>ísné hebkém zvuku, tam jsem spravil lavičku ktlys z drnu, — pojffte, snad tam zvésť svou v slova shrnu.'' Usedli jsme. Jako ruka v struny, zasáh vánek buku do koruny, v bujnou snéť však tiše hlavu schoval, ■aby zaslech, co muž vypravoval. JBylo v onom přepodivném čase, kdy/ při rfizDvrli svárů liodokvaso zrodila >♦* svoboda — ble^k v okii - která chřadne nyní třicet rokii, churava jsouc sotvy vydobyta : báb ví proé, le<^ pomoci jí lUM-hti. housenka to, posud v kukli >krvt;i. náš das v motVia ji neuAlechtí, ale tenkrát bleskem neustále jedni za ni bili se, však nédv mladík otcem škubal v s})oru, kterak starec vzpíral se a bránil i soupeře svého v prsa ranil. Zlí cen křik prý zbojník poraněny, takže vetchá zachvěla se chatka, .1 nedbaje jírsou rudé pény vlekl otce za krk přede vrátka, na než ukrutnou ho ])řibil zbraní: dále niéeho juž nevédéla, až prý, obvaz kol horoucích skrání, prostřed vojska na voze se zřela. Vyvázla nám tedy z klínu smrti; tak' v mésté méli ustrnutí, pocliujtivše starosti i žaly, takže, když jsem dél, že beze trudu /a vše, co jí skytnou, ruéiť budu, rádi přístřeší jí v domku dali ; zatím jsem jim nechal ve j»řísténku hodinky a jdnou penéženku, vše, co uspořil jsem v klidném čase po vojné, tak dél jsem, dá Híih zase. léžce se mnou dévre loučilo se, když jsem musil dále v tíseň boje: oko v hojné topilo se ro3e, — 3(; — chytla ruku moji v ruce svoje, libala ji, déla: „Kéž lze s vámi, nemámť otce více, ani matky, rum a popel z chudobné jsou chatky, a můj bratr ubit j)od horami, násilné vzat Kla]tkou v čas hned ]n\)\ aby válci! j^roti vlastní krvi." Nelze, dél jsem, budte zatím s bohem, vím, než přijde léta slunná zář, šťastnéjší a veselejší mnohem pohledném si zase tváří v tvář, dobří lidé naleznou se všude, kterým i>ro Slovenska hodnou dceru za poctivou práci penéz zbude, sám se o to starati chci, véru, ale nyní? — Slyšte buben s rohem, musím s vojsky dále, s pánem bohem! ^a pomoci Rusň velmi brzy zle skončila válka pro MiKÍary, hrdin nebylo víc ani tvrzí, jenom babské klevety a sváry; až konečné (iorixey mdlé té soše Svobody, jež z hnévu l)yla slita a slovenskou krví plné sytá, vínek strhl blíže Vilápoše. Oeskýib i>luků tóméř polovice pušténa jest domů; já šel také, hlavou myšlénky šly všelijaké, a vždy více bylo jich a více. Také dévce v horácli zanechané stále na paméti tanulo mi, je-li zdrávo zas a bez pohromy, co as dále s ubohou se stane, a co so mnou? Zkrátka rozmanité myšlénky se duší mojí hnaly — 38 — a k nám dvěma stále zasalialy, nechať posud jak l)y v mlhách skryté. K sirotě to sdílná soustrast byla : vždyť jsem věděl sám od drahných roků, kterak srdce divně «buší v boku, když je drahá matka opustila, a stařičký otec brzy po ní : vědělť jsem, jak žal nám hlavy kloní u nizoučkých, nezdobených hrobů, z nichž modlitba nazpět nevyprosí nejsvětéjší lidských srdcí zdobu ani mořem lesklé oné rosy, jež se kmitá řasou utíženou, leč já mužem, ona jenom ženou, nedospělou steré světa zlosti, dvakrát hodná byla útrpnosti. V Budíne všech zbaven povinností bez odkladu k Lučenci jsem spěchal, kde jsem ji a svoje slo\ ? nechal, bych vše spravil, nebylo-li dosti, a když jsem ji viděl zdrávu, svěží, ana z dálky v ústrety mi běží, chvělo se mi srdce takou mocí, jak se chvíti může pouze otci, jemuž osud dceru náhle vrátil, kterou v světa bludném ruchu ztratil; — 30 — vždyt já slouže dloubou řadu let, mohl jsem byť otcem dívce mladé, ona poupě, jež se v růži klade, a já štép, jenž zvolna v spáncicli květ. Odpočal jsem krátkou jenom dobu podávaje rozmanité rady pro ubohou opušténou robu, s nechutí však potkal jsem se všady, až dne třetího, juž při soumraku, usednouce tichým pod javorem. dále jsme se nesli pohovorem ; v tom zář divná leskla se jí v zraku, ret se chvěl i ruce se jí chvěly, prsa jak by rozskočiť se chtěly, a pohlédši na mne se slzami, pravila mně: „Chci jít jenom s vámi, nemám nikoho, vy sám jste taky, snad vám V»ude ošetření třeba, a pro různé živobytí mraky nechci od vás nic, než skývu chleba. Ani nevím, jak se mohlo díti, ale srdce moje tolik cítí pro vás uctivosti, tolik diků, že mi nelze ani okamžiku nemysliti na vás, bratra, otce!*" a zas slzy leskly se jí v orp. — 40 — „Vezměte mne s sebou, vděčnou dcerou chci vám býti do nejdelší smrti, s vámi sdíleť starosť tisícerou ; bez obtíže práce, bez strnuti, chci vás ošetřovat ve chorobě, těšit v stáří, vvbavovať v trudu, ba i hlad nechť přijde ve vší zlobě, nedbám ho, a pro vás žebrat budu!" Zachvěl jsem se při těch slovech vřelých, zachvěl jsem se, nac bych zapíral? také u mne v dobách osamělých s rozumem cit svářil se a rval, aniž odolal jsem zlému svodu, kterým celá duše moje vřela, zahořelt jsem k ní hned na pochodu, kdj^ž ponejprv oči otevřela, a tím víc, když v rozkvašeném čase se mnou v naříkání loučila se. „Dítě," děl jsem, „co by z tebe bylo? Bojím se, vždyt z duše rád tě mám, zlo života by té zatopilo, mimo srdce nevím, kam té dám? Xemám chýše, snad se budu ploužiť dlouho světem, než by práce byla." Ale ona blíž se přitulila : „Tam, kde vy i já chci věrně sloužit, 41 vezměte mne, nechť mne život trýzní, vděčnost k vám mé zase k žití vzbudí, nechci v hladu žalovať, ni v žízni, nic mě více od vás neodpudí, nežli tak, jak z plné duše toužím, celým žitím se vám neodsloužím !" Chopil jsem ji za maloučkou ruku, hleděl jsem jí dlouho v slunko očí a zas děl jsem v zvučném srdce tluku : „Děvče, děvče, mně se hlava točí z řečí tvých, zlost" lidská by tě třela dýkou, na česť tvoji napřaženou!" „Aj," zas ona, „proč by zanevřela? řekl byste, že jsem vaší ženou, a Bůh ví, že takou bych se stala, abych v praničem jim nezadala!" Lekal jsem se toho rozhovoru, nedůvěřliv zřel jsem v dívčí hiud, až konečně, jak bych zbaven sporů odvětil jsem: „Nuže, tedy bud, půjdem' do Cech ke svým milým bratřím, Pánbůh dá, že něco zaopatřím!" Jako větev utížena květem pokládá se na zed u zahrady, 42 tak ta mladá dívka citů letem na má prsa kladla svoje vnady ; svoji outlou, chvějící se ruku vinula mně kol skloněné šíje, a já cítil, kterak na mém bije bujné její srdce v ručím tluku; moje duše, posud blaha pusta, líbala ji v čelo, líce, ústa, a než zora stáčela se ke dnu, v srdcích dvou jsme měli duši jednu. Celou noc jsem očí nezamhouřil, nořil jsem se v blízkou budoucnost, obzor můj hned jasnil se, hned chmouřil, hned jsem klesal, hned zas touhou rošt, ale vždycky v posled zdálo se mně, že Maruška davši mi svou ruku jako anděl usmívavě, jemně, bílým křídlem plaší všecku muku, která nad mou prosivělou hlavou vznést se chtěla černé bouře vřavou. Překonal jsem všecko myslí tuhou, v městě zůstal jsem, a z peněz těch, jež jsem dostal za svou službu druhou, budoucímu žití na prospěch vše jsem zjednal ; rázem prchly žaly, a my jsme se z vůle Boží vzali. — 43 — Šli jsme do Čech, v milé Pošumaví, kde jsem trávil dětství svého cas; tamo, děl jsem, budem šťastni zas, vybaveni z různé světa vřavy. A než třicátý as prchnul den, v tato místa do hajnice čisté panským myslivcem jsem uveden; vše je posud jako tenkrát, vizte! jenom na střeše jí leží mech a mně plíseň věku na vlasech. VI. "^orem vzpomínek má duše pluje v lepší časy, jako labuť v jib, v němž kraj rodný mile pozdravuje, kde jí křídel nepokr}'je sníh, a jak po vrcholcích bujných buků v době ruchu mladá vesna běží, nebo rorejs k rodné tíhne věži, tak já v čas, v němž plno sladkých zvuků se rtů ženj' mojí k srdci spělo, jež se květem pelu pod útěží, v jehož ňadru skvostná perla leží, netušeně čárnou krásou chvělo. Myslil jsem si často: z válek doby vyzískal jsi přec jen krásný řád, který prsa tvoje více zdobí, nežli cetky všechněch světa vlád, které židům za dukátů zvonkv — 45 — kříže věsí na hedbávné sponky. Krásná byla, — nač však šíriť slova, všimnul jste si Hany v síňce právě? Zdá mi se, že oživla jí znova, stejný, stejný od paty až k blavé : postať, chůze, oči, světlý vlas, úsměv na rtech, plný, měkký hlas, malé ručky, noha poletavá — ach, mně stále Hany kštice plavá první dobu štěstí připomíná. a jen ona je tou skvoucí duhou. ana srdce zlatou lásky stuhou, by se nerozpuklo. s žitím spíná. Ó jak šťastni s Marušou jsme žilil Vždyť mou domácností anděl vlád, jehož oči slunce v hrud mi lily, až jsem skoro na jinocha zmlád : vkročila-li na luh v době vesny, obsypal se pestrým kvítím náhle, mechem přioděl se okraj lesný, stříbrem prýštély se skály si)rahlé: zapéla-li, stráň se zelenala, tisícerou hlavu vztýčil les, údol zkypřel, hora zavzdychala, skřivan vznášel se až do nebes, všecko budilo se, co dřív spalo, — 46 — udiveno takým zázrakem, a noc na to, dříve pod mrakem, hvězdami se nebe obsypalo. A tak trávili jsme žalu prosti v šumavského hvozdu samotnosti, a co já dlel dole v zaměstnání při rýpání, nebo u milíře, různý popěvek se nesl k stráni od hajnice ; bylať v dobré míře Maruška má vždy a ustavičně, a jak všecko konávala sličně, jak by prosté práce všaká tíseň nebyla než nekonečná píseň ! Lidé ,.na ryp" těšili se věru, říkajíce: „Což tam u hajnice nezrosí se tvář ni zřítelnice, mámeť hudbu od rána až k šeru, a jak krásnou, anděl nám tam zpívá, tak že bolesť srdce neustřebe, pak prý slovy svět se nezachvívá Kristovými : , Chudým patří nebe !' " Ze dne ke dni jakous píseň novou Maruška má s ptáků sborem pěla, její rtem jak růží purpurovou — 47 — stále vonná melodie chvěla, tak že brzy na slatině lid, v jehož hrud zpěv teplou rosou padá, těmi písněmi se v práci sílil, jimi žal i hněv jim z prsou jiílil : jeť taková píseň věčně mladá, ba čím starší, tím je posvátnější; a tak přišla v naši horskou skrejši také ta, již Hana jako z pudu ptáčkům zpívá v radosti i trudu, aniž ví to děvče moje zlaté že ta, která v důl ji přesadila, matkou jí, leč mně jen stínem byla. který ke mně snes se z vůle svaté jako sen, jenž na rychlo se mění, srdce blaží, trýzní, v soustrasť žene, až stín v loktí chcem vzíť rozpřažené slzu stírajíce v probuzení. To jest vše jak tato píseň malá vlaštovicí k nám se stěhovala : já však nešťastně té duše želím, z které vyprýštila našim skrejším. ulevím si příběhem svým celým — avšak rcete, smím býť hovornějším 48 Rád jsem svolil, a i»o malé chvíli, jako z jara bystřen stéká s hor, nevlídnému stáří na úkor z duše slova tekla řídké síly. I VII. gťastni byli j?me a neza-ie-kli. rájem se nám úduli byť zdálo, ve (lne zlatř sluníčko se smálo. v noci bvézdy nad námi se U*skly : nuž, byli jsme se v^ím spokojeni. nic nám duše nestibalo mukou. ve dne s lidem žili, v noénim tméní ukryti jsme byli Boží rukou. uvykli jsme ticbu, síni vlídné, za dne práci, večer obvili klidu*-, skrovné stravé při prostičkém šate, i té v úboč postavené cbaté v úkor jarním bouřím, zimní psoté. — nelzeť také jinak na samoté. Lidé zřídka přišli na besedu : v lété práce v lese, na polícb, v zimé mráz a nakupený sníh brání slabým nohám v tuhém sledu, Pod VIlk<»»Jm K»ir.enem 4 - 50 — tak že navzdor všemu v dobé ranní do Božího chrámu nelze ani, a tu ve svátek a při neděli ve svétničce dleli jsme den celý radéj sami ; nelenilť jsem přece, hotovil jsem stojánky a klece, a má ženka, v ocích plno záře, četla z bible nebo z kalendáře. Ve kruté vsak zimé. prosté světla, když se v chatě ani nerozdení, Maruška má nad vše pomyšlení, krásou svítila a písní kvetla. V jaře, v létě milé za pohody seděli jsme zde v tom stínu buků, ve svých držel jsem tu malou ruku a mé srdce tajemnými svody pučelo a kvetlo takou mocí, jako jasmín v června teplé noci; ona, hlavu k mojí kloníc hrudi, stolístky býť poupětem se zdála, když se dechem jihu v růži budí, a v svém nitru něhy ohném plála. V prázdných dobách v sladkém pohovoru ruku v ruce bloudili jsme k lesu, tu neb onu slézali jsme horu, na Boubín jsme vyšli nebo k plesu, — 51 — by má ženka znala, po čem práhla: rely útulek náš ponenábla. Ó jak srdce zachvělo se švarné, čarodějné oko jasnilo se, když jsme šťastni v rána lesklé rose, v přírody se octli obrazárně, a my stáli, jati zjevem krásy, údivem až slzy vběhly v řasy. — Den se odél slunce pláštěm skvoucira, kyprou vůní dýchal horský sad, když jsem mlázím, v úbočí se stroucím, mladou ženu vedl v starý hrad, aby krásy, jinde nedohledné, přivinula k měkké svoji duši. O kéž zvésť má touhu po nich vzruší také ve vás, než kraj sněhem zbledne I V nadšení duch bílou peruť topí, když ho krásou unesený zor na kraj vede pošumavskýrh hor, k straně té, kde v slunka zlaté stopy štědrá vesna nejvíc zdobí kvítím tak, že při červánků hojném pršku zdá se býii soubor kyprých vršků květnatého moře vlnobitím. — 52 — Na Tomášskych horách, vždyť je znáte, „Vítkův Kámen," zbytky tvrze stojí, jež dí^ív })od Vintířem častokráte ostražité stála v plné zbroji, aby ostříhala horskou cestu, jíž ten lakotivý cizí vztek toužil k Praze, k posvátnému méstu, ted z ní vyvéti*alý ostatek, z něhož jenom na pastviště kolem vydrolený kámen občas i)adá, a jak žebrák, svěžesti jenž strádá, zavzdychá si rozchvét stáří bolem. Smutné stojí žebrák na pažite, proryto je prší, vetchá plec, jenom slunce nékdy na úsvite zlatohlavý dá nan příkrovec, jako nékdy ve šťastnější době, když byl hrdinou a kraje i)ýchou ; teď, vší bouře pozbaven, sám sobě prchlých věků pohádkou je tichou. V nízkých břízkách, v keřích jalovcových sotva pestrý stehlík zahlaholí, a jen při polibkách červencových zrudne vrbka jeho ve vůkolí, nebo sem tam na hebounkém stonku jemné zmodrá dav maličkých zvonků. nebo rudý borec sem tam vzroste pod ochranou jedle, vršku prosté, jej/ si pasák jdoucí na pastviště na hůl vzal anebo na bičiště. Z roztroušené, vyvétralé žuly divizna svou zlatou hlavu tyéí, jinde hledík v šplhání se cvičí, na zed vetchou vzpíná se a tulí, a výš na rumišti v polostínu kryje trs se černavého blínu, jehož potměšilé kvéty líbá lstivý lilek, jenž se k zemi shýbá. Není siné v osamělé véži, však když v oken vyloupané oci skvoucí slunce zázrakem ávým skočí, vše se méní silou jeho svéží; v zlatý plášť se zahaluje cele, skvoucí zdobu na mohutném éele, z jeho oken divuplnou září sta se dívá starodávných tváří uslzelých, smutných neskonale, však když srdce vzdechne, jato žasem, odevšad to stejným zavzní hlasem a tvář každá zmizí nenadále. - 54 — Tam jsem nejdřív uveď ženu mladou, vždyť jsem z dávna znal a toužil zas znovu zríť to množství různých krás, které pohledem se v srdce kladou jako skvostů hojnosť bezpočetná, tak že jásať musí duše vzletná. Po rumišti dospěli jsme výše, dávnými pak dveřmi vetché stěny po trámech, jež na i)říé položeny, vnitř jsme vešli do kamenné skrýše, by podvojným oknem zas a zase Boží krása zrakům zjevila se. K jihu naše zalétaly zory, přes vrcholky šumajících jedlí, přes zelené pahrbky a hory, any k slunci kypré hlavy zvedly a zas dále v jiných zemí kraje, na jejichžto horských temenech věčná rouška sněhu neroztaje T horoucího slunce plamenech, nechať nestráženy kyprou smrčí holou svojí hlavou k nebi trčí. Milý pane, co jsme neviděli : ale množství nakupených vln, jež týn nebes poijořiti chtěly • 0'J cely dálný obzor byl jich jtlii, každá horou těsnilo se k hoi^e, a kam zíral, všude strnul zrak nad vyvřením pravěkého moře. jež se vypínalo do oblak, jako by si s nebe strhnout chtélo hvězdný věnec na skalnaté celo ! Dlouho jsme tak vedle sebe dleli, aniž s pohledem se louciť chtěli, němi jsouce ruce jsme si tiskli, a jen někdy slzy v oči tryskly, u mne radostí a u ní? — u ní? nevím proč, snad leskem na výsluní ; rychle políbil jsem její skráně, pozorně pak k jiné vedl straně, v které sever vždy své brvy smráří, a hned rázem konec bylo pláči. V údolí, jež tu se rozprostírá jako skvoucí pohár smara<;dový, Vltava své drobné perly sbírá v Bílých ladách, kleče zpod a křoví, opínajíc vlasti pro okrasu lesklou stuhu kol vnadného pasu. VIII. Jindy zase ticbé za iiedéle k jezeru jsme vyšli u skal boků, které jako temná slza žele v Šumaviné zachvívá se oku, jejiž bujné jedle, véčné svěží, jako vířek cbvójící se řasy v uspáváni na bladiné leží, ana klidné vysnívú sen krásy, do nébožto nebe pres skal srázy hvězdami svá políbení hází, než je slunce zlatou svojí sítí jako rybky všechny nazpět chytí. Ci je to snad ve prstenu strání hnědý topas, jímž se nebes hloubí ku věčnému krásy zjevování s naší milou českou zemí snoubí? Svatá místa I Strmé skalní stěny v jedné straně vypjaly se vzhůru, — o / pyšný jsouce na čel bnévnou vzdůru, odpuzujíc liclíotivé pěny tuhou svoji nohou obrovitou, v obdiv nesly hlavu blesky srytou. a když vzdechly, z trlilin hrudi lysé žulovité i»roudy valily se, — snad to skul téch zkanienélá krev; nás vsak poutal více klidný zjev. Chodili jsUR' s naklontnuu hlavou, aniž dbali, že se stromy těsní a že vétví kypíme zelenavou spánky vénčila nám střenu-ha lesní noho v cela líbal lístek buků : bloudili jsme v kráse povždy nové, kterou v ňadru z jemných ptačích zvuku l)ohádky nám rostly smaratrdové; luhem šli jsme starých jcdlin tmou, v poušť i houšť, kde ostříž říhá podlý, na plán až, kde povést s báchorkou brušin růžencem se tiše modlí. — Posavade rád vzpomínám na to, jak jsme stáli v buói kyprém >ránku, kol nás klid, ni šepotání vánku, ani mechu zkvéta.iící zlato, ani sítí klidné vody kolem, ani vVmol na skalisku holém — 58 — nezradily ticbé naše štéstí, jen když pták se křídlem ozval v klestí nebo potok od jezera jdoucí, nebo veveřice suty trouoí, nebo v polospánku stará sosna, padla krůpéj skutečnosti do sna, a my vyrušeni jejím třpytem šli jsme dále pod zeleným krytem. Ruku v ruce kráčeli jsme lesem, a když slunce sklonilo se níž, vinouc kyprým lupením a vřesem předivo své zlaté v oblak skrýš. když bned bujnou malinou, hned bložkou probíhalo skvoucí svojí nožkou. a drozd v snétí zamysliv se bádal. než svou i)odvccerní píseň skládal, když se tichá píseň konopciiia vznášela jak zlatá pavučina, v které lidské srdce vázlo mu>kou, a když sýkorka svou malou duškou, z které i)íseň chudobičkou pučí, na buk perutí se vznesla ručí, byli šťastni jsme. O škoda, škoda, že též radosť plyne jako voda I — 5Í» — Bloudili jsme cestou k domovino, po údolích, vrších, norostcch. v luzích hned, hned v hujnýcli ]^nU\ stmé. když >^umavy podvcčenií dccli modrou rouškou kraje zahaloval. a na nebi, krásných časů znakem. bílý ohlak tiše za oblakem jako jeřáb v jižní kraje ploval. Kamo oci nadšením se nesly, vždy zeleně rozmanitý ton a pár domků krásou v duši Ul.-lv až po lesknoucí se nebesklon všecko jako 8marak'd, v svétla zdroji, který jara snoubící se cas lesa' pohádce nes, družce svojí, lidem, svatebčanům ua úžas, a mné při téch pohledech se zdálo, jak by k nebi rámě zvedal les. odkud na sta bíl>ch křídel vlálo, nesoucích se k zemi od nebes, snad by vzdechy, jež se v liiiu mnozí, odnášela vzhůru i^řed trůn Hoži. — IX. 3'ak ji — k svojí potéše a k mému štésti iia í-as pookřála v srdci chorém: jenom ktiyž tam dítko v dobu májo iičkterou je přineseno matkou, hned nechala celou chatku chntkou. na klín vzala, tiskla, cliovala je, by noc celičkou pak iirovzdychala. — zkrátka, jinakou než dřív se stala. Védél jsem, že ke mué láska byla. jež ty žhavé slzy vynutila: přece v!^ak můj počal truchlit duch, že jsem, jehož dařil svét tak skoupé, přesadil to pukající poupě z nivy mládí v úhořovy luh. z nélíož při vší srdce útulnosti lu 1,11,1.' ii rodné téchy dosti. Zdvojil jsem svou starostlivost o ni, po dédinách vodil na besedy, N méstcéko, jež na vr^ku se kloní, — JÍ však stále kalily se hbdy : éím víc zřela lidské drobotiny, tím víc řostl smutku soumrak siný. až bledýma zašoptala rtoma : ^>í»'V0ff m-- tam lnlr W mi než doma! — 62 — Také v kraje rozhledy ty viiadné, které nékdy sdílným srdcem třásly, ve zemdleném oku samy hasly, útěchy z nich nesvitly jí žádné, plníce jen krásou svojí dálnou touhu po náhradé, zlou a žalnou, a vždy duši její vedly zpátky truchlivější, hasly oči snivé — a tak octl jsem se u pohádky svého hlaha, podivné a tklivé. Nic ji netěšilo, chvilkou leda, se vším jenom okamžení hrála, pak upřeným zrakem nad tím stála a zas znova unyla a bledá, váznouc v myšlénkách, jak ptáče v síti do koutku si sedla k svému šití, zkad na místo zpévu teď jen vzdech skřehlým motýlem dlel na ústech, by se na květ více nenavrátil ; leč i mně se tímto život tratil. a mé přemýšlení ustavičné, jak bych přived prchlou radosť v síň, strasť též zaplašil své ženy sličné, nedozrálo nikdy v zdárný čin. — 63 — Křepelici přines jsem jí kdysi, sotva zaslechla však jeji stesk, žalnéjšími byly tváře rysy, a na jemných řasách žal se lesk ; pustil jsem ji; červenku jsem chytil, však když v kleci na bidélku stála a zrak její černou perlou svítil. zas jí bolesť slzy v líce svála. Jednou však se lépe poštěstilo : mladé sokolče jsem v hnízdě lapil a s ním k milé Maruši své kvapil. Nad vše milejším jí pískle bylo. hrála s ním, já v různém jsem je cvičil též — bych dravé choutky záhy zničil — ostré drápky přistřihl jsem zpola. Když sokolík vzrostl na sokola, byl jak kuře, pěkně ochočený, v radosť mou a k útěše mé ženy, které z ruky jeď jak koroptvice povždy přítulnéjší víc a více ; však jste vidél, ten( jest, jiný není, jenž před chvílí, když jste vstoupil v chatu, shlížeje se v kštice proudném zlatu, Hané mé se pyšnil na rameni, jež své matce podobá se zcela — co by řekla, kdyby dnes ji zřela? — 64 — Prchla doba, nazpět přišla vesna, s temen horských vršků, s větví stromů, sníh setřásla v bystřin lože těsná, skalných ňader sporých do průlomů rýhy v polích, úzká vrchů stoka šířily se, rostly do hluboká, a kameny horské plny vrásků hravé měnila si do oblázků : šípy slunce prorývaly hrud hebkým mechem ovinutých kmenů, vánek dubu šeDtal : „už se vzbud," vyžeň poupě starém při lupenu I Příroda v peřesté svojí říze jako nevěsta si pyšně vedla. a paprsky slunce, skvost vší příze, na květová vřeténka si předla, aby zlatý závoj utkala si na růžemi propletené vlasy. Vzduchem vlály břízek zlaté kštice, skalou těkal malý vodopád, Y houští cvrkotaly sýkořice, z dálky zněly zvučné zvonky stád, blankytného nebe oko skvoucí plno touhy pohlíželo k luhu, na němž kvítí šíř i dál se stroucí radilo se v libodyšnou duhu ; pryskyřník a orsej v tlupách vstaly, — ř;5 — rudé smolničky však každá zvláště, a motýli pel z nich shledávali na ozdoby svátečního pláště. Nu, vždyť víte, máj byl. krásný čas. když se nebe s pestrým luhem snoubí. pučí květ a setí metá klas, a pstruh vzhůru z vodní touží hloubi, když se vůní opojuje kraj. včela spěchá na křoviska strání. když se ptactvo z dálky vrací v háj a v soucitnou duši vzpomínání, někdy k pláči, někdy v zvučný jas . nu, vždyť víte. máj byl, krásný čas I Cím víc slunce točilo se k jihu. tím milostněj vše se smálo zase, křišťál naplňoval každou rýhu, a pták zpíval v jara hodokvase. na list buků slunce písně psalo, teplý větřík dojemně jo zpíval, kolem všecko na rozkoše zvalo, jen zrak Marušin se smutně díval. Pod Vftkovýin Kameněni. X. Jednou ráno, sotva prstem zlatj^m zaklepalo slunce na okénku, větříkem k nám mile rozevátým snivý souzvuk zazněl do přísténku, neslýchaný dříve v našem kraji, leč tak zvučný, čarodějný tak, že mé ženě plamenil se zrak, jako slunce plamení se v máji . . . Poslouchal jsem. zdálo se mně náhle, jak bych ony zvuky býval znal, hovorné hned, rychlé hned. hned táhlé, hned v nich radost byla, hned zas žal, jakým pták as dává s Bohem jaru — píseň hrál kdos v hoře na fujaru, jakovou si Slovák na salaši dlouhý den a žalosť srdce plaší. — G7 — Celá zaměněna žena moje, sotva přioděna vyšla z domku, za ní já. Hle z temna lesní chvoje, z porostlého kyprou jedlí chloraku k nám se nesly dojemné ty zvuky ; na fujary hustých otvorech přebíraly, že se tajil dech, obezřelé prsty pevné ruky, aby pustily neb upoutaly srdce výkřiky neb duše žaly. Jako kuře pod perutě kvočny nes Marušu k vrchu pochvat skočný ; nelze bylo bránit tomu letu : védélť jsem, že touha po Slováci v srdci skrytá nutí ji a tlačí, a zas mněl jsem, že z tě písné květů zlatou muškou vzletí štěstí znova, že vypučí zvadlá žití snét, jako ondy za pradávných let vypučela berla Aronova. Šel jsem za ní, před dílem to bylo, volný tedy ještě kynul čas, slunce právě v zlato potopilo celý dálný kraj, že všechen žas, a každičké kvítí slzu v zraku naslouchalo ranním písním ptáků. — 08 -- A co bylo? Pod košatou chvojí cikánů byl tábor rozložen : statní muži v pestrém, vetchém kroji v kruhu nouzí obnažených žen, snědých tváří, havranité kštice, a tlum dětí nahých z polovice s pláčem, smíchem, s popěváním, vřískem, válel se tam na vozíku nízkém, vedle něhož kyprý spásal drn koník malý, suchý jako trn, a blíž něho, u dvoj kole káry, starý soudruh, jehož nozder páry tak smutným se nesly k zemi proudem, jako sám on každým těla oudem. Od vozíku asi dvacet kroků o peň buku opřen seděl muž v temné kazajce, pás kolem boků, na něm drobné cetky a v něm nůž, jaký horal upíná si k straně k různým potřebám a ku obraně ; černé vlasy velkým pod širákem stínily mu čelo temným mrakem, oheň v oku plál a v snědém líci hněv a smutek v náručí si klesly a vstříc mně a ženě mé se nesly, jako kdyby vzdorně chtěly říci : — 69 — Co zde chcete, smělí vyzvědači, u nás, které bída s nouzí tlačí? Co vás vyvolalo z vaší chaty, soustrasť není, ale spíše zášť, nebo úšklebek snad jedovatý, nebo všecko spolu a zas zvlášť! Ale hned zas odvrátil své zraky, na fujaru pak, již v rukou měl, ústa svá a hlavu ukláněl, zpěv z ní vyluzuje všelijaký : stromů rozhovor i hlasy ptačí, až konečně vše se v píseň stáčí. Zachvělo to ženy duší citnou, divnou touhou leskly se jí oči a juž četou dětí neodbytnou ručím skokem pod buk k hudci bočí. by mu za tu pěknou kytku zvuků, přinesených z její rodných hor, dávným předsudkům svým na úkor jako sestra bratru tiskla ruku. Podivil se muž a ruče vstal, sundal širák s havranní své hlavy, na ženu a na mne pozíral ; — 70 — na tvář úsmév sed mu poletavý, jako uhlí zahořely zraky, a ret ptal se: ,.Jste vy Uhři taky?" „Slovenka jsem," Maruša zas na to, „Čech můj muž, já přišla jsem s ním z dálky, konec oné košutovské války, novým domovem mně země tato. Za tu píseň moji zakochanou dáme vše, co skrývá chýška stranou.'' A juž spěla Maruša, by dala. v špižírnu co časem uschovala. Zpět ji zase nesly ručí chvaty, by se pobavila s cikáňaty a jim řekla, zdrží-li se jen, dosť že bude také druhý den, zkrátka byla jako přeměněna . . . nezkušená ubohá má žena. Zůstali — a stále písní novou krajina se vůkol rozléhala, dusná byla ženě chatka malá se stolem a židlí javorovou ; jak jen mohla na úboč se dala, košiličky prala snědým dětem, černé kudrny jim česávala, — 71 — ovíjela hlavy polním květem, hrála s nimi, kolem honila se, a v svou síňku někdy odbéhla-li, ruče za ní děti pospíchaly, a nazpátek přišla s nimi zase ; koňům kyprou předkládala trávu, nebo do paseky zavedla je. „Musím přec," tak děla, ,. nejsem v právu? vždyť jsou ze Slovenska, z mého kraje, z něhož přinesli mi tolik zvěstí, že i srdce může jimi zkvésti: a ten Stevo, fujarník ten tmavý, proputoval každou vesku naši, všecky jeskyně zná, všecky stavy, život na pltích i na salaši ; vystoupil až na tu Babí Horu, na Machnáči byl i na Soboru, a nechť jsou to lidé jenom bední, tak umějí vypravovať sličně, že bych chtěla slyšeť ustavičně, spokojena od večera ke dni. Ani nevíš, v ucho šeptala mi, co ta stará věštila mi včera, že prý brzo zrodí se mi dcera, v údolí že nebudem již sami. a že ono stvořeníčko malé učiní nás šťastny neskonale." Usmál jsem se, když jsem ženu slechl, usmál jsem se, ale tajně vzdeclil, objal jsem ji, rtem jí oci suše, a zlá předtucha, jež černý stín vrhla křídlem v řela mého tyn, netopýrem ulétla mi z duše, ba, aniž cit divné choutce bránil, rád jsem byl, že na čas smutku zbyla, kterého jí osud neuchránil: návštěva však ženy nezléčila, byla jedem jen, jenž nemoc staví, ale potom krutéji a víc, nežli nemoc, všakých sil nás zbaví a záhubné žene smrti vstříc. Vše jsem vidél, všecko pozoroval a sám sobě výmluvy jsem lhal, laskavěj než dříve k ní se choval, konejšil ji, těšil, domlouval, ale marně; více, nežli měla, oko svoje snivé potápěla v les, z kad ohlas fujary, křik dětí mechem chvěl a kyprou třásl snětí. Divili se lidé na robotě, šeptali si, někteří se smáli a, své hlavy pohromadě, stáli slouchajíce slovenské té notě. která žalem hned a hned zas jdesem dalekým se ozývala lesem, při níž i má žena večer dlouhý proseděla plna divně touhy u okénka: žal jí s očí splýval, když já unaven juž odpočíval, aby o rodinném štěstí snov«* silnili mé zase k práci nové. — XI. ^ál se tlupa pozvedla den třetí ; dali jsme jí. v stavení co bylo : chléb i máslo pro staré i déti, a vše na cestu se vypravilo, však čím výš se ubírali k lesu, žalnéji vždy fujary znél hlas, pobíhaje po mechu i vřesu, až k té naší chýžce přišel zas, kde má žena v první zoře rána u okénka dlela zadumána. — Hněval jsem se na dětinskou ženu, ba i na tu touhu po Slováci, ale ona, tvář svou zahalenu, víc než jindy tonula mi v pláči, tak že hnéviv dávaje jí vinu, bez snídaní šel jsem na slatinu, mysle, až jen dosti vypláče se, že rané v míru sama všechno snese ! Mrzut dlel jsem v rašelišti s lidem, chtél jsem nazpět, ale zůstal preo s veškerým své duše nepoklidem, sám že vyvolal jsem onu věc, nemluvil jsem, dumal, k domku ziral posud nešla I Nešťastné to vření, jímž jsem sebe i svou ženu týral, nebylo dnes ani k umoření ; hl»'dím vzhůru, jak nad černou chvoji zlaté slunko vysoko as stojí, jak se brzy nad IJoubínem zvedne, a jak dlouho máme na poledne ; ale dlouho, dlouho, víc než milo, než bych domů běžel, v srdce kruší skláním hlavu, dobre-liž to bylo, že jsem ublížil tě tklivě duši, až pojednou táhlým polohlasem z dálně dálky, u větším vždy mřeni, Stevkovo se neslo fujaření jako žalný výkřik nočním časem. Jak když sokol na holuba střelí, tak na moje srdce padl žal. oči moje pod slzou mi mřely, mráz mi celým tělem zachvíval. aniž věděl jsem, proč vše se stalo: vždyi jsem znnl ty zvuky plny žele, — Hi — ale tenkrát chvěly se v něm déle, že před zrakem vše mi zapadalo, a já, divnou Jakous tuchou jatý, posj)íchal jsem dostihnout svě chaty, kde jsem všecko napraviti minii, co jsem i>rve i)roti vůli zvinil. Vejdu do síně, síň prázdna byla, k ohnisku jdu, bylo bez plamene, jdu, zda v besídce se uhostila. ale marně — ^ strach mne v sklípek žene, na půdu, — vše prázdno, — běžím k stráni, v lese slídím, volám bez ustání, z lesa na luh běžím, s luhu v mlází — všechno darmo, ona nejínchází. Počkám, snad šla do vsi na Vltavě, aby nakoupila drobné zboží, — tak si myslím, — snad se vrací jtrávě : slyším kroky, a juž skrze liloží přes i)arosty mířím k známé cestě, rozhrnuju, lámu stromů klestě, vyhlížím, a přece nešla, přece! Domů jdu zas, snad jsme minuli se, vejdu v síň, leč jenom stěny lysé vstříc mně zří, též sokol pryč byl z klece ! Hrozno bylo mi kol choré duše, do vsi bézím zase ve zlé tuše, ptám se i>o ní, nikde po ní slechu, nezřeíi ji na vsi lidé známí, a ja nazpět letél zas, pln vzdechu, lítostiv, že spor byl mezi námi. ( im víc po zené jsem zlekán bádal, tím víc strach se v nitro duše vkrádal, jako půlnoc, v tmu jež kraje topí : vše vnikalo v srdce jako kopí : bystřin stesk, let sovy, ševel mechů - nic nebylo srdci pro potěchu. Jako stín. syn noci jíovržený, vůkolím jsem těkal tam i sem, nikde, nikde nebylo mé ženy, jak by po ní závisela se zem, nikde po ní stopy v širém kolu, jedné v mysli mojí a v mém bolu. Druhy lien — a posud nebylo jí : svěřil dům jsem ženě ze slatiny, a té noci, v zlém myšlének roji, pospíchal jsem bukovými stíny, jtředtuchou jsa stihán děsné firavou, porostem i močálovou travou, cestou, kterou cikáni se brali. — 78 - až jsem téžce znaven přešel les, kde mné hroznou zprávu dala ves, cikání že jeli Unl a hráli pfi pisniOce jakés na šalmaje. Na prvním prý voze sedel s kraje statný cikán s temn«''('erným okem, vedle nebo v pláčí mladá žena pólo v slzách, pole vyděšena: častokrát prý chtéla ručím skokem dol6 z vozu, on však ruky sval kolem její hokův okoval, domlouvaje ohnivýma rtoma, že je lépe na Slovensku, doma, nežli v trasaviska vlhkrm hrobu, a zas chválil podivnou tu rubu, u již nohou, nestížena bolem, aniž jata fujarovou písní, kopka malých dětí v černé tí^ni s ochočenvm hrála se sokolem . . . XII. • J-íro/ii.i \«>tl)a! Tť(iy ona byla uj»ri'lila a hanbě nrihala nu- za to, že ji třesoucí mé ráme smrti vzalo, jež ji políbila v ony blcdť řarujíci liro? To — to dik/ Má bohst jako lvice ryla v hrudi zkrvavélým spárem, na mou lebku hnřvem svým se vrhla žel, pror raděj srdce neroztrhla. v ktorém va-»ii klokotala varem. Nelze, nelze vniknout v >idce ženy, v onu propast carnou, nedohlednou, z níž hned sbory cherubů se zvednou, hned tlum bésů Bobem povržený. Kdo mflž říci, čím jí oko hoří, váf^ní-li neb něhy sladkou touhou? je-li rumén líci vnadnou jiouhou. — 80 — nebo červánkem, v néinž bouř se tvoří, která z nenadání všecko ničí? Je-li vzdech, co z i)uritin()vvcb retů zlíl)ať touží miliony svétů, či zda lesť, jež z útrob hadem syčí? — Stihal jsem je, — nestih, — marná snaha ! Kdož i)ak znal ty hadité jich cesty lesem bavorským a jeho klesty, který od Dunaje k Ueznu sahá ! A tak schvácen, zničen duší, télem smrť jsem čekal utrmácen želem. Ted teprv jsem poznal, jak to hnete, když plamennou touhou v srdci práhnem po blaženství, jehož nedosáhnem, po kvetu, jenž pouze ve snu kvete. Ted to v hrudi teprve mi vřelo, duší třáslo, těžkou mysl třelo, poznalť jsem, co jest to v strastech, psotě stárnout, hynouť povždy o samotě, neniíť ženy, přítele ni dětí : stál jsem jako na sklalisku strom, když ho v půli roztál náhlý hrom, a na suchá ramena se sletí černá káii a lačná stále křehce, lepších míst však přece hledať nechce! — ^1 — v takých žalu pobésilém roji, když mi nejvíc v ňadru bušil žal, Vltavinych dlel jsem u peřejí, ,í>áblovými- lid jež nazýval. a když mračna strhla se a v plival sjížděl blesk a vůkol postrach vlád, na vln dravé koOky jsem se díval, na ten jejich divý ruch a spád, na jich kosmy, loupežné kdy z duli vynášel je odvážlivý skok na balvany, rodné syny žuly, by jim rvaly plece, tyl i bok. Tu, když žal můj rozkřičel se hutvem, vždy byl přehlušen téch dravců řevem, a já toužil v hrud si sáhnout', bloud, po tom srdci stále sténajícím, bych vln onéch rozkaceným lvicím za korisř je mohl uvrhnout. — Mnoho trpél jsem, však nejsem z takých, do chrámu již chodí jen so kmitat, neb klid duší na růžence chytat, v planou soustrasí lidí všelijakých, ne, já radéj v hory jsem se ztrácel, ve samoty lesní, plné klidu, bych svou plané ^zdýchající bídu a svůj hnév i žal tam vykrvácel ; Pod Titkov5in Kamenem. (j — S2 — vědělť jsem, že člověka co trudí, ve přírody klím' usne záhy, a že krůpěj čarné její vláhy opět touhu k žití v ňadru zbudí. Sklíčen, stísněn bloudíval jsem znova v místech všech, jež blažila mne prve, ale tak, jak kdyby v proudech krve topila mě ruka pochopova. Po mém boku hněv a bolesť sedly, žalobám mým dračí rostla křídla, oči shasly, vlasy nad sníh zbledly, každá krůjřéj krve mřela, stydla, jenom cit můj chorý, pohněvaný, po daleké snů pobíhal poušti, aby vykrvácel svoje rány, jak raněný jelen v skrytu houští. V těžkých myšlénkách jsem noci trávil, zoufal hned, hned myslí v naděj spěl, cit můj styd, hned v oku se mi tavil, život dnům, sen nocím odešel. Nehledal jsem víc těch luhů v mlází, ale žuly nepřístupné srázy tamo na temeni Plekenštejna ; — 83 — myšlénky mé, krkavců jak hejna, vždy mi v děsném, nepřehledném davu <'hor'>)i. lunci na tom svété není ani zlatv vlásek zbaven stínu 1 — XIII. j^bych zaplašil zlý návrat strastí, o samotě nebyl v prázdné době, práci jakous tichou přál jsem sobě, jíž bych udržel se nad propastí, do které mne lestný život hnal, až konečné jsem ji vyhledal. Poznalť jsem, že détí hlouček hezký ze slatiny v školu chodiC musil, kde jim Istně byl škubán jazyk český, a vědomí ohníček se dusil odrodilým hochem české matky, který lidstva nejsvětější statky : řeč a cit svůj, jichž nám nejvíc třeba, prodal za mizerný kousek chleba těm, již povždy hloub se v kraj náš derou a tou rukou, jíž nás sta let hnětli, stále v naše choré lebky perou, v kterých už ni troud těch ohňů netlí, — bT — jež nám v hlíně do Čech někdy snesli čeští páni, když, jas v čela týnu, v Kostnici, blíž modravého Rýnu, dvě posvátné žertvy v popel klesly. Domku síň, když netrávil jsem v díle, v útulnu jsem proměnil a školu, plaše takto věčnou havé( bolu, krátě dotíravosť dlouhé chvíle, a co hlava posud neztratila, poctivě tím dítky podělila, tak že brzo vědělo z nich mnohé víc než ony hlavy preubohé, které pro jiné jen svěžest maří, neb vší silou svojí, svými čely, jako v létě pracující včely ^ těm. co rozhazuji, hospodaří. Prostřed lesa louce na květnaté s většími jsem vedl rozhovory, českou kroniku čet, písmo svaté, vyprávěl jim, jak as vzrostly hory a jak řeky, more, celý svět, jak se bouř a kterak zima množí, vůbec všecko, co jsem někdy čet v knihách učených a v knize Boží. Vidíte, tak za několik let mnohé poupě rozvilo se v květ, - S8 — mnohou zachoval jsem outlou duŠi, a tak portivě j>em o ni dbal, že, nechť chudá, přec jí ani král úlisnym svým zlatem nei)oruší, nebyť mne, tak mnohá ztratila se: bývalí by j»' vrahů slídný chvat jako skřivánky chyt do tenat, nebo na lep při pšeničném klase. Požehnáni mojí práci bylo: pučí to a kvete, že až mílo : když ne v mésté, v rodinách jsou ^koly a tak půjde bohdá dál a dále : můžeť každý Pánubohu k chvále vlasti njatiřce dáť apoštoly. Celé osady jsou po vesnicích : nové ouly j»racujicích včel: vědomí jim i)ucí z pevných cel, sila v oudech, zdraví v pěkných lících, a Bůh ví, jen jmční kdybych mél, nebo pánem vládnul tomu statku, za chatkou zpét dal bych vlasti chatku vzatou živlu, který nejen nás. leč i národ za nedlouhý čas s bohatstvím i dávnou slávou shltí, porádné-li nezbudujem meze hněvům těch, jichž dotíravosť dračí mezníky všech svatých práv nám páčí I — 80 — a jak liad v keř naší síly lez* Byl jsem vojinein, však v rů/iu ni -vodu ])rec jsem sv»'mu neztratil se rodu, a tak, doufám, také ti že budou, jimž se malé ruménily tváře při posvátných slovech kronikáiV, když si pro né přišli v chýž mou clnidou, Tak j>em uťil v lété jako v zimě. Péknf ujalo se moje símé a juž bují mné i jiným k stéstí ; kéž Bůh dá, až na mém úzkém hrobr kvétá prostá tráva zašelcstí, jiný nahradí mé v jiné dobé na tom vyvýšeném horském luhu; kéž z mých žáků vzroste tábor druhů. který aspoň takou skrovnou silou íeé by strá/il, vlasť, tu matku milou, která v žale krví, místo medem; přetékala cizákovým jedem ; kéž by jiní tak je posbmcliali j;iko mne ; táž vyrostla by křídla duším jich, jež vše by skryla žaly a plašila chmury z jejich sídla I Vidíte, tak prchly hnévy z chýže, jen má \\tu<\, v níž láska byla kleta, a má hlava, za krátká tři léta o dvacet šly roků k hrobu blíže. XIV. ^náte onu smutků plnou do])U, když mdlé slunce pouze jako duch z mrakového vystupuje lirol»u na pozvolna zmírající luh, když je, sotva vstalé, ručí spěch přes temena skal a hvozdů nese, když na zmladlou trávu, vřes a mech na sta rubínových pršků třese, když nejvyšším jedlím zlatí skráně, až konečné letmo k moři pílí a za skalné skrývajíc se stráně, roztoužené nazpět okem střílí? příroda když dřív než v spánek klesne v hvézdnaté své lůžko pod kmentem, ješté jednou vyzve ptactvo lesné, aby novou vyhledalo zem ; když po kvítí nikde ani slechu, obloha ]»ak jako náhodou — Í>1 — proud své záře shodí luhům v těchu, tajné však tká mlhy nad vodou? Znáte ji tu truduplnou chvíli, když se kraje v posle. I v zlaté topí, ale z lesa na sta listů pílí, aby šumély vám kolem stopy, jako v jaře motýlů sIxt živých? Znáte lesklou řadu dnů těch tklivých a tu šelestivou hudbu z bouéiV To jsou chvíle, když se léto loučí, to je cas, v nt-mž rukou lichotivou slunce v posled hladí luh i stráň; ale smutek v duši klade snivou a list zrudlý na sklonénou skráň : to je čas, v ném/ ro/.echvčtý 4 — jako dříve, než mi pošlapala v srdci koutek nejzkvetlejšícli niv, a má ústa tiše zašeptala : Umřela, Bůh bud jí milostiv! Ale sokol netrpéliv stále o zem křídly tloukl, poskakoval, do ruky i do hlavy mě kloval, vznes se na strom, jak hy toužil dále a zas ke mné navrátil se s drva hněvivější skoro nežli z prvá a hned zase mířil ku větvím jako by chtěl „posi)éš chutě!" říci; mne to žárem šlehlo v starém líci, zachvěl jsem se, ale šel jsem s ním. S kmene na kmen sivý sokol těkal, mířil v mlází od Boubína stranou, nad pěšinou nes se ušlapanou, a zas sedl, jak by na mne cekal, však když jsem se jinou cestou stranil, křídly klepal, jako by mi bránil až konečně, kde se koncil les, s temných jedlí chvějících se ramen vedle cesty na omšený kámen jako střela pojednou se snes a zas ke mně vzlétl, paže kloval, jako by mi něco ukazoval. XV. šel jsem dychtiv rychle ke kameni. .1 jak by mé Boží stihla rána, tak má byla postať ukována, oko žaslo plno udivení : n kamene nuzné priodéna, - dítkem v paži snédá dlela žena, jíž se chorost v ňadrech zakotvila : mné tušení srdce ohném vřelo a když oko v tvář jí pohledělo. Maruša, má Maruša to byla I Stras( a lítosť, loupežníci krutí, s lící pel a nach jí se rtů vzali, ;i jak jiskry v popelové suti krásné nékdy oči umíraly, řídký vlas jí s bledých splýval skrání. z hloubky ňader mdlý se vinul dech, v jehož vlnách siných na ústech smutné zachvélo se: „Smilování!'* — í)(> — (hladný pot se řinul ženě z čela, ílítko však, kvót divokého trsu. mlékem svého vadnoucílío prsu — jedem blízké smrti napájfla. Vzkiik jáem udivením, zpět chtél ruče, avšak svaly byly ukovány ; nechaf znova vzkypěl pramen žluče, nechať znova krvácely rány, nemohl jsem nazpét hnouti nohou, a tak stál jsem nad tou přeubohou, kterou všecko, vše mi bylo vzato. — Avšak dítko, zdali mohlo za to, že mně připravila takou trýzeň? Dítku vstříc jsem nesl svoji přízeň, již by véru každý clovék jisté stejné vénoval mu na mém místé. Sklonil jsem se k nešťastné té zené, šatem stíral chladnou krůpěj skrání, až zas zřídlem prýštícím se v stráni zpět k ní duše slétla osvěžené : zorná víčka vzhůru pozvedla se — ach jak mdle! vždyť nebylo jim síly — a zas tmavé i^asy zaklopily kalný skvost, a žena v strachu zase ruce k dítku přiložila křížem, jako by se o né v smrti bála, a zas klesla v nárué němým tížem, tak že mrtvolou >;e býti zdála. — Na rycblo jsem píli zdvojnásobil, až konečné zruménéla tvář. a pel rudý rety přiozdobil ; ler když oko chabou svoji zář neslo v husté brázdy mého čela. které žal v ráz oral s bnévu clasem, vzkřikla Maruša a tak se chvéla, jako stéblo pod námelným klasem, až vyhaslé zvednouo zřítelnice pocla smutným hladem kajicnice: _<.Mpusť mné. méj se mnou smilování, nezatracuj ženy ve svém hntvu, před smrtí jež jde si pro úlevu, aby lehčím bylo umírání, které bez tebe mé stále hnete, a jež mírní jenom tento ploahel byl, jenž šíp mi v srdce bod\ kterým duch můj ustavičné strádá, ale díté jeho, jež zde zříš, v némž mé lá^ky i mých hříchu říš, neskonale doposud mám ráda. Hod VilknvyiD K«ii)eoeD) — 08 — llruzny čin byl, že jsem zradila tě ; divé vášné netušený vír v duše propasti rai bouřil klaté a bral píodsovzcti Jako pyr. Ach ty struny srdce chorobného slabé tak a napjaty tak tuze, ozvaly se zvukem hlasu zlého; já sic slyšela je v děsné hrůze, ale nelze bylo, bych je strhla — v propast* hřišné lásky jsem se vrhla, z níž nebylo více vybavení, jako pro mne více žití není. Rostla ('erna i)r<»])iřila se, marné bojovala duše moje, polibek tvůj veď ji do i)okoje, leč zrak svůdce v děsnou bouři zase, až posledně slovo, jímž jsi hněvné káral onen rozruch mysli dravý, důkazem byl, že jsi poznal zevně srdce mého hrozné draéí hlavy, jejíž obětí se nitro stalo. Choré srdce mé jak hříšné dítě v temnější vždy propast upadalo, a když v mlaka jsi šel na úsvitě, za Stevem jsem i)rchla jako zmije, - ín> — nedbsyíc tvé posnéžené šíje, která o mne takou péči vedla, a když váhala jsem, žalem bledla, nebo strach mé bodl v boku levém, vše skonejšil Stevo černým okem, nebo jakés zvésti sladkým tokem, nebo zvukem fujary a zpěvem : však když nejhůř bylo mému srdci, byl tvůj sokol útěchou mi vsakou. on jen zorem v nitro mohl vrci naděje mi jiskru, téměř takou, jako ty, když oko moje rudé k tvému pozvedlo se v prvním želu. i ty, ukloniv se k mému éelu, rikals: Doufej, zase dobře bude'. Nevděčná — i toho jsem ti vzala I réž běs závisti mi v nitro sedl I však íiůh chtěl, by sokol ten mne vedl. aby duše vraždou nezoufala, pokud zrak tvůj sluncem se v ní dennil, který hřích ni Stevo nevyplenil. O jak mě to nazpět hnalo plaše k tobě, dobrodince, na samotu ! Často proklela jsem písně notu, kterou za své vzalo blaho naše, ale jak, jak navrátiť -e k tobě' — UK) - Bránil siud mně, bránil mné tvůj hněv. jak jsem niobia vstříc tvé svaté zlobé a tvou znova rozprouditi krev ? Nemobla jsem. strádala a vadla, s Stevem probloudila krajt* rodné, až konečně v korisť jsem mu padla . . . Posud mé to v srdci dýkou bodne. pomyslím-li na ten brozny éas. — ú, kéž by můj život klidné zbas! Kam mé moje touba mocí nesla, necbtél on, tém vybýbal se lubíím, kde pad otec v obé( dábla ini>tem, kde se k hoře tulil kyprý lán. a potulný vytýčili stan u potoka v olší temnolistém : teplý (len byl. noc pak lahodiva. niésíc svítil jako rybí oku. jako stříbro blýskala se niva. a v nebeském modru přehluboko zlaté pluly hvéztevo podál: vždyť tv dét-íké ryky. — :o2 — nesoucí se úvozem i polem rušily mu spánek prázdny klidu; vyhýbal se ncdůveřliv lidu, bázliv, třžké v duši nosil trudy, mné jen důvěřoval ve všem všudy; já však nespala jsem. z vánku četla vzdechy tvé jsem, hnévu tvého kletby, a z té nebes lesknoucí se setby mnohá zrnka v nitro moje slétla žhavá tak, že doposud mne pálí živou jiskrou v troudovitém prachu, jako tenkrát, když jsme různi stáli, v hněvu ty, já v zaslouženém strachu, a má duše k Bohu modlila se, by ten přeukrutný duše spor, jako v jaře úboč různých hor pásmem ladných květů spojil zase. V tom ze spánku Stevo zahovoril a pak křik", jak kdyby svět se bořil: „Pusťte, pusťte mé přec," děsně volal, „dosti zlých jsem snův už přenocoval, a té rány v prsu též mám dost; mru, on mrtev, k čemu minulost vlečete zas v přítomnosti zář?" Běžím k němu, hledím v jeho tvář, on však spí, lec těžký snění had — K>3 — na trana levá? Vyvalil své černé oři na mé, vyskočil a zaklel: .Proč se ptáš? Véz, že skolí všechny moje ráme, kdo mé slídí: málo Stevka znáš, netaž se a nedbej, <() ti z toho, umírá, kdo zvédéť touží mnoho I" Třásla jsem má chatko, chrámku mého štěstí, nehodná jsem pod tvou střechou prostou podlý hřích a černý nevděk nésti, vím. že rány nikdy nezarostou, z nichž mou vinou život pryč se proudil Odpustils mně, ale Pánbůh soudil, aby nehodná, jako já jsem b}la, v chrám tvých svatých žalň nevstoupila : ach, v tom tebou nasypaném kvítí, jež jsi vrhal někdy pod mé nohy, had by skryl se mého srdce mnohý ! Nelze bezécstnv rai život žíti — ]]^ — \ síňce té, v níž ty jsi někdy lkal, každý vzdech tvůj znovu by mě Idodal, každý výkřik dýkou hy se stal, by tou strastí do duše mé bodal, kterou ty jsi mřel a 1)1 esky v zoru \ilial v hříchu schomelený mrak, který jako sluje lítý drak křídly skrýval nťjbídnéjší z tvorů! Nckln mné! <) s Hohem, chrámku svatý, á Bohem luhy, s liohem šumný lese, kalich strastí mých byl vrchovatý, nechať všecka strasf se na mne snese, jenom vaše hlavy nedotknuty — tvá a dítka — budte jako rmuty ! Slunce klesá, vidiš? život taky, blízký domek z očí ztratil se mi, noc a smrt se blíží zvolna k z(;mi, a než vznesou se zas jujd oblaky, budu klidná, nebude mne více ! Slyš, co jest?" ... A tiše z Vltavice klekání k nám znělo krajem strání. ^Slyšíš, slyšíš zvonek umírání? k lepšímu mé žití zve a builí ! S Bohem otée. dítě, chýžko malá . . ."^ vzdechla — tiskla dítko k svojí hrudi — dítko křiklo, matka dokonala. — Po.>ín~'ad. iT«- ^ ^ ■s